JAK SI PORADIT S USPÁVÁNÍM MALÉHO ĎÁBLÍKA?

Jak je možné, že někdo položí malého prcka do postýlky a ten do pěti minut spí?

A jak je možné, že někdo kojí, houpe, nosí celé hodiny a dítě ne a ne spát?

Existují dva naprosto odlišné způsoby uspávání. A je právě na rodičích, který z nich si zvolí.

„Drsná“ metoda?

Prvním je tzv. Estvillova metoda, někdy také označována jako drsná metoda. Rodič si musí hned od začátku ujasnit, že doopravdy touto cestou chce jít. Začíná se kroky, které spaní předcházejí. Koupání, krmení, čtení pohádky nebo naopak, a pak spaní, ale vždy ve stejném sledu událostí – musí se dodržet harmonogram dítěte. Pak si rodič v hlavě připraví jednu větu, kterou svému miláčkovi bude říkat a bude ji tedy opakovat pokaždé, když se k postýlce vrací. Nicméně musí mít na paměti, že nechodí dítko uspat, ale že mu chodí dát jistotu, že nikam neodešel. Máma nebo táta, ten kdo uspává, se drží různě dlouhých intervalů, po které se vrací k plakajícímu miminku. Tyto časové intervaly se postupně z jedné minuty prodlužují a rodič musí vydržet nevracet se k plakajícímu dítěti dříve než po určitém časovém úseku. Je prokázáno, že tato metoda funguje na 96%. Zhruba za týden bude mít rodič klid.

Kdo vytrvá, vyhraje

Jiné zdroje říkají (Nevýchova), že lze dítě uspat bez většího křiku a stresu. Není tedy za potřebí žádného programovaného uspávání, ale je důležité dodržet některé zásadní kroky. Někdy rodiče dělají zbytečné chyby. Je důležité, aby se maminka s tatínkem vždy dohodli na stejné cestě k uspávání, tzn. např. položit nebo houpat. Aby dítě mělo režim (nejdříve krmení, pohádka, koupaní a spinkání) a chodilo spinkat v pravidelný čas – ne příliš pozdě, ne příliš brzy. Aby mělo vlastní „spinkací“ místo. V posteli rodičů, která je pro něj obrovská, se dítko časem cítí nejisté a ztracené. Nicméně do určitě doby je to super místo být pod křídlem maminky, že? Kdo by si to nepřál. Kdo to tak má, musí počítat s tím, že tam jeho ratolest stráví dlouhý čas, než si najde svoji postýlku. Rodič by měl vnímat spánkové signály dítěte, jako třeba mnutí očí, zívání apod. Pokud budete tyto signály ignorovat v domnění, že když půjde spát později, později vstane, jste na omylu. Dítě má svůj rytmus a vstává zhruba pravidelně ve stejný čas bez ohledu na to, kdy půjde spát. Je důležité, aby rodič nekřičel, ale mluvil příjemným klidným hlasem, kterým dává najevo, že je čas spaní. To úsilí za to opravdu stojí!

Autor: Blanka Černá

Foto: archiv autorky